Gargáno 2016, třídy 7. A, 7. B

V posledním květnovém týdnu jsme si italského Gargána užívali my, žáci sedmých ročníků osmiletého gymnázia. Oproti předchozímu kurzu nám bylo počasí nakloněno, v průběhu našeho pobytu se stále pozvolna oteplovalo a přeháňky se nám vyhýbaly.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Hlavní smysl naší dlouhé cesty k Jaderskému moři byl jasný, byl jím sport. A vybrat si mohl opravdu každý. Do základní učitelské nabídky patřil softball, fotbal, volejbal, ringo, ale nezůstalo jen u nich, brzy se nabídka rozrostla i o možnost zahrát si tenis, ping pong nebo frisbee, ale došlo dokonce i na vodní polo nebo aqua aerobic pod vedením paní učitelky Janyškové. K velkému prvotnímu překvapení učitelů došlo i na rugby. Mezitřídní turnaje se nekonaly, jelikož byly naše síly z gendrového hlediska nerovnoměrně rozloženy, ale došlo alespoň na turnaj v přetahování, nejsilnější dívkou Gargána se stala Pavla Škuligová ze 7. A a nejsilnějším mužem se stal Honza Bíl ze 7.B.

Každodenní program si bylo možné ozvláštnit dvěma výlety. V pondělí většina vyrazila na loď s cílem poznat kouzlo tamějších pláží a zejména pak půvab mořských jeskyní, nezůstalo jen u plavby samotné. Síly jsme doplnili v restauraci na oblázkové pláži nedaleko městečka Vico, kde jsme měli možnost vyzkoušet speciality italské kuchyně. Mimo kulinářské zážitky se našel čas i na opalování nebo smočení v moři.

Od neděle do středy skupinky odvážlivců vyrážely za adrenalinem na projížďku v, respektive na střeše jeepu s Giannim, přezdívaným také Gargáno Jones. Myslím, že jsme všichni byli nadšeni, ne jen z krásy národního parku Foresta Umbra, ale i z výborné zmrzliny, na kterou nás Ital všechny dovezl.

Ve středu, tedy přibližně v polovině týdne byla na programu diskotéka. Nejprve to nevypadalo na velkou zábavu, ale nakonec když nás učitelé posílali do chatek, nikomu se moc nechtělo, a nejraději by zůstal na tanečním parketě mnohem déle. Ke skvělé atmosféře dopomáhaly světelné efekty, ale také například odvaha vyučujících, kteří nezůstali jen tak nečině sedět, ale dali se s námi do tance.

Přestože je Itálie známá především pizzou a skvělou zmrzlinou nezůstalo jen u této „zdravé“ stravy. Pravidelný přísun vitamínů zajišťoval místní zelinář Damián. Dennodenně, s výjimkou neděle (kdy se v Itálii nepracuje) přijížděl před kemp zásoben čerstvými citrusy, melouny a mnohými dalšími druhy ovoce či zeleniny.

Abychom mohli nakoupit dárečky domů, bylo nutné vyrazit do města. To nejbližší Rodi Garganico leželo od našeho kempu něco kolem 4 kilometrů. Není to daleko a na víc procházka po pláži musela zvednout náladu snad úplně každému. Vynaložené síly bylo i tak potřeba někde doplnit a tak našimi nejčastějšími cíly byla obvykle kavárna nebo cukrárna s osvěžující zmrzlinou.

Bylo to super devět dní (i když téměř dva dny strávené v autobuse) které přispěly ke zlepšení mezitřídních vztahů.  Škoda jen, že podobné akce nejsou častěji. Nám předmaturantům už nezbývá nic jiného než jen čerpat energii z krásných vzpomínek plných sluníčka a popřát třídám, které na sportovní kurz vyrazí příští rok, aby si to užili tak jako my.

Michaela Kocková