Milan Volejník dle informací Marie Poštové
Jak to finále viděl přímý účastník?
Dne 28. –31. 1. 2013 se konalo národní kolo Chemické olympiády v Brně. Neznamená to ovšem, že se tam čtyři dny počítaly příklady. Čtyřicet pět účastníků kategorie A a sedm účastníků kategorie E (chemické školy) si během těchto dní užili spoustu zábavy.
První den, pondělí, byl vyhrazen příjezdům, registracím a slavnostnímu zahájení. Po něm následovala večeře. K tomu musím podotknout, že bychom měli být rádi za naše skvělé kuchařky v naší jídelně, protože se dá vařit mnohem hůř, jídla tam byly toho důkazem.
Hned další den se psala teoretická část – tříhodinový test ze všech daných tematických okruhů. Po obligátním mensovním obědu jsme se vydali na připravený program. Možností bylo několik:prohlídka vily Tugendhat, exkurse do spalovny odpadů SAKO, exkurse do pivovaru Starobrno či prohlídka brněnského podzemí. Já jsem se vydal do spalovny, kde jsem se dozvěděl mnoho zajímavého: například v Brně se nemají házet kelímky od jogurtů do plastů, protože se stejně potom spálí – zde se nevyužívá některých plastů k recyklaci, jelikož se je nevyplatí spalovně třídit.
Další den se konala praktická část soutěže. Byly nám připraveny nejprve čtyři roztoky, které jsme měli poznat, s dvěma z nich se poté dále pracovalo. Poté následovala kvantitativní analýza. Nejprve jsme měli za úkol standardizovat roztok thiosíranu dichromanem. Vzhledem k malým koncentracím obou roztoků se po přidání jodidu vylučoval jód velmi pomalu, což zkreslovalo výsledky titrace. Tento fakt uznali i organizátoři, kteří určivše výsledek nepřesně rozvolnili bodování. Po praktické části jsme se rozdělili na skupinu, která šla hrát kuželky a na tu, která se šla učit salsu.
Těmito aktivitami však den nekončil, ba naopak. Na půl pátou byla naplánovaná beseda s autory (a opravovateli) úloh, po níž následoval velmi bohatý raut. V tomto podniku jsme vydrželi až do půlnoci, kdy jsme byli odveleni na pokoj.
Následující den už bylo jen vyhlášení výsledků. Každý seděl napjatě a modlil se, aby jeho jméno bylo přečteno co nejpozději – četlo se od konce výsledkové listiny. Já jsem nakonec s končil třináctý s infenetezimální (nekonečně malou) nadějí na účast v Mezinárodní chemické olympiádě, což považuji za úspěch.
Jan Hrubeš
