Přípravné kurzy pro uchazeče více
MENU více

Deník z Francie aneb před dvěma týdny v Challans – PUY DU FOU (den 8.)

Publikováno: 28. 04. 2013

O dnešním dnu si můžete přečíst z pohledu tří různých účastníků.

Nedělní den ve Francii začal jako zatím každý z ostatních dnů strávených v rodinách našich francouzských korespondentů.

Ráno, přibližně v 7, mne vzbudila Bastienova (jméno mého korespondenta) matka s tím, že mi přeje dobré ráno. Po chvíli válení se v měkké posteli, jsem se rozhodl vstát a vykonat ranní hygienu. Snídal jsem pečivo s čokoládovou pomazánkou, jogurt a čaj. Bastienova maminka mi zabalila oběd ve formě balíčku.

Okolo osmé hodiny ranní jsme já, Bastien a Bastienova maminka vyráželi na celodenní výlet do “Puy du fou”, tedy do jednoho nejznámějších zábavních parků na světě. Park Puy du fou se zabýval středověkem a starověkem. Cestou jsme se ještě stavovali pro Pierra a jeho korespondentku Elišku.

Nyní už naše cesta mohla pokračovat přímo do parku. Celou cestu jsme si povídali, a zároveň obsluhovali svůj mobilní telefon, až jsme kolem desáté hodiny ranní konečně dorazili na místo určení. Auta opravdu přijížděla neustále, bylo vidět, že si park udržuje vysokou návštěvnost. Bastien mi řekl dopředu, že stejný program jako mám já, má ještě většina kamarádů, což bylo poznat už jen podle toho, že jsme skoro všechny české návštěvníky s korespondenty potkali už hned na začátku. Byl krásný slunečný den, a my už putovali s celou skupinkou Čechů a Francouzů do divadla na představení. Představení se týkalo mušketýrů a životu vrchnosti v jejich době. Všem se nám tam moc líbilo, park překypoval řadou estetických a romantických prvků, jako byl třeba labyrint ze živých keřů, nebo jezírko plné vodních ptáků.

Následovalo ještě několik zajímavých představení, například ptačí přehlídka, vikingové, nebo představení v římském koloseu. Po celou dobu jsme chodili po parku v tričku s krátkým rukávem, jelikož podle mých odhadů mohla teplota vzduchu dostahovat klidně 28°C. Když okolo půl šesté končilo poslední představení, rozloučil jsem se s kamarády, a šli jsme s Eliškou, Bastienem, Bastienovou matkou a Pierrem k autu. Cesta zpět do Challans ubíhala rychle, Bastien s Pierrem usnuli, Eliška poslouchala písničky a já hrál hry na mobilu. Když jsme kolem osmé hodiny večer přijeli k Bastienovi domů, pozdravil jsem se s jeho bratrem Pierrem, s jeho otcem a šel jsem hrát s Pierrem videohry. Po chvíli nás maminka zavolala k večeři. K jídlu jsme měli specialitu z francouzských Alp – hovězí maso v omáčce, gratinované brambory, a jako dezert ovocný koláč. Poté jsem popřál dobrou noc celé rodině, a šel si ještě sbalit věci.
Velice jsem ocenil program, který si pro mne Bastien vymyslel na neděli, doufám, že se do Puy de fou ještě někdy podívám.

David Fiedler

Vstali jsme pět minut před šestou hodinou a hbitě jsme se připravovali na celodenní výlet do Puy du fou. To je jeden z nejlepších zábavných parků Evropy, ležící v samotném srdci departementuVendée v západní Francii.

K snídani jsme jedli skvěle chutnající chléb Gash natřený nutelou nebo marmeládou. Potom jsme si dali menší misku cereálií ke kterým jsem připíjel kakao. Snídani jsem zakončil sklenkou vychlazeného pomerančového džusu. Po snídani maminka mého koresponda Pierricka začala připravovat svačinu na výlet.

K samotnému odjezdu jsme se dostali až v osm hodin, tedy o trochu déle, než jsme původně předpokládali. Těsně před osmou hodinou k nám přijel Honza a jeho korespondent Alexis. Ti jeli v autě s Pierrickovým tatínkem, kdežto já jel s jeho maminkou a s ním. Cestou do zábavného parku jsme projeli centrem Challans a nabrali jsme ještě mojí a Pierrickovu kamarádku Claru, se kterou jsem se znal z pátečního bowlingu. Pak jsme již pokračovali, ale vše nevycházelo podle plánu. Příjemnou cestu plnou konverzace náhle vyrušil moment, kdy jsme se dozvěděli, že naše druhé auto s Honzou a Alexisem uvnitř má problém a nemůže jet. Naše reakce byla po dlouhém jednání jasná, nebrali jsme ohled na druhé auto a jeli jsme si to užít alespoň my.

Na parkovišti v Puy du fou jsem již rozeznal mé spolužáky anebo mé francouzské kamarády, kteří tu stáli frontu na lístky. A nejenom je, viděl jsem i Pierrickovi dospělé sourozence.  Ti čekali zase na nás.  Asi za pět minut sem dostal lístek, pomocí kterého jsem se mohl dostat do zábavného parku. Když jsme vstoupili, tak jsme hned spěchali na první show. To byla velkolepá bitva mušketýrů proti kardinálu  Richelieu, plná vynikajících kousků, třeba s koňmi. Potom jsme se sešli u jakési fontány, kde jsme pokračovali k dalšímu představení. Ani nevím, jak to bylo možné, ale nevšiml jsem si, když mí čeští spolužáci odcházeli se svou skupinkou. Až tak jsem si s Francouzi povídal. Ani mi to ale nevadilo. Shlédli jsme další představení, které symbolizovalo příběh Johanky z Arku.

A přišel čas oběda. Našli jsme Pierrickovi rodiče a ty nám dali sandwiche, brambůrky, Coca-colu, láhev vody, sušenky, prostě vše, na co jsme měli chuť.

Po obědě jsme viděli představení s tak stovkou cvičených ptáků, které dělali neuvěřitelné kousky. Další předstvení bylo z antického Říma, kde se vedly pře mezi Germány a Římany  A nakonec jsme byli na show, která se mě líbila nejvíc. To byli Vikingové.

Z Puy du fou jsme odjížděli plní zážitků asi chvíli po páté hodině. Nicméně náš cílový bod nebyl náš dům, ale dům Alexise. Zde se sešlo asi šestnáct lidí a všichni jsme tak uspořádali rozlučkovou párty. A zde byla opravdu veliká sranda. Nikdo se nenudil, každý se smál. Já ale nechtěl uvěřit, že to je poslední večer, který s nimi prožiji.

Pár minut po půl desáté si pro mě a Pierricka přijel jeho táta, který nás dovezl domů. Doma jsme měli jen zmrzlinu, protože najedení jsme byli z párty. Po zmrzlině jsem šel na chvíli zahrát si na playstation, potom jsem se šel osprchovat. Asi v jedenáct hodin večer jsem dal dobrou noc jeho rodině a plný dojmů zalezl do postele. Ačkoli jsem byl unavený, tak mi nešlo usnout. Pořád jsem vzpomínal na celý víkend prožitý ve Francii. Usnul jsem asi čtvrt hodiny po půlnoci.

Martin Půlpán

V neděli ráno jsem vstával v 7 hodin. V 8 hodin jsme se společně s mým korespondentem a rodiči vydali na asi hodinovou jízdu autem do zábavního parku Puy du fou. Když jsme ale byli na dálnici, rozbilo se nám auto. Po půl hodinovém čekání na odtahovou službu a krátké jízdě v autě odtahové služby jsme strávili zhruba půl hodinu v autoservisu. Poté jsme už konečně mohli odjet do zábavního parku.

S mírným zpožděním jsme dorazili do Puy du fou. Společně s mým korespondentem jsme se přidali k česko-francouzské skupince.  V zábavním parku jsme shlédli historicky hrané scény (např. Tři mušketýři, Johanka z arku, Vikingové,…) Zhruba o půl šesté jsme opustili Puy du fou a vydali se domů k mému korespondentovi, kde se konala rozlučovací párty. Společně s námi zde bylo asi ještě 8 česko-francouzských dvojic a sestra mého korespondenta.

Na párty jsme konzumovali pizzu a povídali si o uplynulém týdnu a také o tom, kdy bychom se mohli společně všichni vrátit do Francie. Do toho jsme poslouchali muziku. Bylo to příjemné zakončení celého týdne ve Francii.

Po párty jsem si sbalil všechny věci do kufru, rozloučil se se sestrami a bratrem mého korespondenta a se vzpomínkami na celý týden a představami o dalším návratu do Francie ulehl do postele.

 Jan Pokorný

předchozí část vyprávění…

následující část vyprávění…

Kategorie:

Partnerské školy
více

  • Kontakt více
    • Gymnázium, Pardubice, Dašická 1083
    • 530 03 Pardubice, Česká republika.
    • telefon: 466 650 715
    • e-mail: info@gypce.cz
více
zavrit

Hledat na webu

Nebo zkuste Google

Archiv příspěvků

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie.

Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.



Další informace zde.