Soutěž ve francouzském jazyce pohledem účastníka

Čtvrtek. První jarní den. A olympiáda z francouzštiny. Už od středečního večera poslouchám francouzské písničky a snažím se odfiltrovat vše ostatní, přesvědčit sebe samu, že vlastně nic jiného než francouzštinu neznám a neumím.

Náhodně přeskakuji z jedné skladby na druhou. Je ne veux pas travailler… no, to sedí. Svého cíle se snažím dosáhnout i ráno, cestou na (kam jinam než) naši školu. Non, je ne regrette rien… hm, to teprve uvidíme.

Se vstupem do třídy utínám Zaz v půli věty a zařazuji se ke spořádaně čekajícímu zbytku osazenstva. Bezesporu pozitivním momentem jsou talíře s občerstvením rozložené po katedře. To už ale přichází na řadu zahájení – kdo by to čekal, ve francouzštině!

K úlevě mnohých však zopakováno i česky.

Po jednotlivých kategoriích odcházíme vstříc poslechu. Dívám se na sadu otázek pro první nahrávku. Výchova dětí, to by nemuselo být špatné…

Polopatické vysvětlení zadání.

Homogenní změť slov.

Konec poslechu.

Áha…

Nakonec se nám ale ve všech cvičeních podařilo zachytit alespoň něco. No co, nervozita je pryč, teď už si skóre můžeme jen vylepšit!

Následuje prodleva vyplněná čekáním na to, kdy přijdeme na řadu s pohovorem (každý si de facto dělá, co uzná za vhodné).

Mě například předvolají někdy okolo zvýrazňování trávicí soustavy ploštěnky. Demain sera trop tard…

Teď už mě čeká jenom představení a výběr ze dvou témat a dvou obrázků. Hm. Stávka, nebo idylka na pláži. Beru stávku!

Kateřina Chybová