Když múzy nemlčí v Krajské knihovně Pardubice

Dne 13. 4. 2016 se studenti tříd 2.F a  6.B  zúčastnili v rámci hudební výchovy přednášky v Krajské knihovně v Pardubicích. Téma Když múzy nemlčí navazovalo na nedávný dvoudenní seminář v Památníku Terezín.

Přednáška začala krátkým úvodem se základními informacemi o terezínském ghettu, po kterém následoval podrobný výklad o kulturním životě vězňů.

Kultura byla zpočátku ilegální, postupem času začali umělci internovaní v Terezíně vytvářet ochotnické spolky, které nastudovaly hudebně dramatická díla českých i světových autorů. Tyto spolky se brzy dostaly z půd ubikací do veřejných terezínských prostor ghetta, nacisté dokonce uvolnili část příjmů na pořízení kulis. Někteří pamětníci jsou ale přesvědčeni, že nacisté umění pouze využívali.

Část přednášky byla věnovaná opeře Brundibár od Hanse Krásy. Brundibár byl uveden už před druhou světovou válkou, Hans Krása však poté, co byl odveden do Terezína, vytvořil druhou verzi této opery, jejíž libreto obsahovalo mnoho skrytých narážek na situaci terezínských vězňů či jim jen dodávalo naději. (Například: ,,Ještě než se upeče, zajíc stokrát uteče.”)

Přednáška končila kapitolou o skladatelích v Terezíně, mezi něž patřil například Pavel Haas, který v Terezíně složil Studii pro smyčcový kvartet, nebo Gideon Klein.

Věřím, že se všem studentům přednáška líbila a že si všichni odnesli nové poznatky jak o životě v terezínském ghettu, tak i o české hudební tvorbě první poloviny 20. století.

Katarína Ivančáková  2.F