Gymnázium, Pardubice, Dašická 1083
Zřizovatelem školy je
Pardubický kraj
facebook
facebook
instagram
facebook
facebook
facebook
vice
domu
menu
hledani
// Google Analytics vlozil MV // end of Google Analytics vlozil MV

Francouzský deník IV – Podmořské akvárium

Ve čtvrtek 21. 4.2016 jsme se vydali na výlet do středověkého městečka Le Croisic. Ráno v osm hodin jsme přijeli se svými francouzskými kamarády k jejich škole a tam jsme nastoupili do našeho českého autobusu, který nás odvezl do tohoto krásného městečka. Ale ještě předtím jsme se zastavili a podívali na malá políčka plná vody, která lemovala silnici. Tam jsme se s údivem všichni dozvěděli, že se zde vyrábí mořská sůl, s kterou si pak dochucujeme naše pokrmy. Po krátké přednášce jsme opět vyrazili na cestu. Ve čtvrt na deset jsme byli na místě. Zaparkovali jsme vedle přístavu a pak s radostí opustili náš krásný autobus. Byly zde malé domky, spíš jako ze středověku.

Poté jsme dostali rozchod a všichni tento volný čas využili pro nakupování. Tak jsme přecházeli z jednoho obchodu do druhého a nakupovali suvenýry a sladkosti pro naše české rodiny. Později jsme objevili malý, útulný krámek, ve kterém nebylo nic jiného, než čokoláda. Čokoláda různých druhů, barev, tvarů. Vůně čokolády přilákala snad všechny české studenty. Po cestě jsme nemohli zapomenout si koupit zmrzlinu, která byla exklusivní. V posledních minutách jsme se šli podívat do jiné uličky, kde byly domy natřené pestrými barvami. Prošli jsme uličku a vrátili se k autobusu, který nás pak odvezl k akváriu.

Při příjezdu před ocearium jsme byli udiveni jeho velikostí a moderním vzhledem. Po vstupu náš úžas nepoklesl, jelikož interiér oceária byl stejně ohromující jako jeho exteriér. Učitelé byli vstřícní a dali nám dvou hodinový rozchod na prohlédnutí zajímavého podmořského světa. Jako první jsme zamířili k mořské havěti, jako jsou humři, plankton… Dále jsme se posouvali přes různé druhy ryb, až jsme se dostali ke žralokům. Z našeho pohledu, to byla nejzajímavější část podmořského světa. Poté jsme se vydali hledat chobotnice, ale neúspěšně. Až najednou při pozorování ústřic, jsme zahlédli malou chobotnici na samém kraji akvária. Upřímně, po tak usilovném hledání jsme čekali něco trochu víc, než malou schlíplotinu přilepenou ke dnu. Avšak poté, co jsme spatřili tučňáky, jak se za sebou honí a poskakují do rytmu smíchu přihlížejících naše nadšení bylo zpět. Poté jsme se přesunuli do obchodu se suvenýry, kde jsme strávili zbytek volného času.

Po návštěvě ocearia jsme zamířili ke středověkému městu Guérande. Asi za 20 minut jsem zahlédla mohutné hradby. Autobus zastavil a my zamířili k velké bráně obklopené dvěma věžemi. Kdybych s sebou měla papír a tužku, hned bych si tu monumentální nádheru nakreslila. Hradbami prorůstaly trsy rostlin. Dostali jsme na pár hodin rozchod. Většina lidí zamířila za hradby, a tak jsme tam s Naty taky šly. Procházely jsme hlavní ulicí a sem tam nahlédly do nějakého obchodu. Hodně jich bylo zavřených, přijeli jsme zrovna v době polední přestávky. Nejvíc nás zaujaly čokoládovny a obchody se sladkostmi nejrůznějších druhů a barev. Ale raději jsme se jen dívaly. Po chvíli jsme došly až na náměstí, v jehož středu se tyčila gotická katedrála, klenot celého města. Za ní jsme narazily na zvláštní umělecké dílo. Spoustu malých sošek z rezavého železa na různě vysokých tyčích. Každá měla jiný význam, některé vyjadřovali různé profese, jiné lidské city. Alespoň mi to tak přišlo. Za katedrálou jsme zahnuly do úzké uličky. K našemu překvapení jsme se znovu ocitly na hlavní ulici, skoro u brány. Když už jsme byly tak blízko východu, rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat do samoobsluhy kousek od hradeb. Tam jsme každá koupila domů jednu dijonskou hořčici. Byl to sice levný dárek, ale velmi chutný. Pak jsme zamířily zpět k městu. Znovu jsme prošli ulicí až na náměstí, ale tentokrát jsme pokračovaly dál, za roh. Viděly jsme spoustu krásných domů a obchodů, a najednou jsme se ocitly před jakýmsi uzenářstvím. Obě jsme chtěly koupit nějaký salám, a tak jsme bez váhání vešli. Prodával tu legrační, trochu zavalitý chlapík s načervenalým kulatým obličejem a pihou na nose. Uměl pár slov anglicky, ale moc jsme mu nerozuměly. Nabízel nám ochutnávky, ale ani já, ani Natka jsme salámy nejedly. Naty se mu pokoušela vysvětlit, že je to pro naše táty, ale pokaždé to řekla ve chvíli, kdy už ji neposlouchal. Tak jsme se jen dívaly. Najednou se tu objevily holky od nás. Marky chtěla taky koupit salám. Prodavač nám navrhl, že můžeme koupit tři fuety za cenu dvou. Tak jsme jich koupily šest za cenu čtyř a každá si vzala dva. Ještě jsme prohodily pár slov s tím chlapíkem, rozloučily se s ostatními a zamířily dál. Prošly jsme pár ulic a vydaly se směrem k náměstí. Za katedrálou jsme snědly sendviče. Potom jsme dostaly žízeň, tak jsme šli hledat nějakou kavárnu nebo restauraci. Sedly jsme si do jednoho podniku vedle katedrály a daly si mojito. Naty se rozhodla zavolat domů a já ji jen poklidně pozorovala. Najednou mě zaujalo něco jiného. U katedrály zaparkovalo dlouhé černé auto. Kolem se začali scházet lidi v černém oblečení. Jeden z mužů otevřel kufr, byl plný květin… Nejen květin, zahlédla jsem… rakev. Pohřeb, skvělý. Když odhrnuli několik květin, spatřila jsem fotku nějaké staré paní. Naty byla ke katedrále zády, tak jsem jí řekla, co se tam děje. Za chvíli jsme už odcházely, protože pohřební atmosféra nebyla zrovna příjemná. Vracely jsme se směrem k bráně. Cestou nás ještě zaujala jedna menší čokoládovna, tak jsme rychle nakoupily a spěchaly na místo srazu. Chvíli jsme čekali pod branou, a když jsme se sešli všichni, nastoupili jsme do autobusu a vydali se na pláž. Tam se odehrálo mnoho dobrodružství, což způsobilo nešťastné tváře řidičů, když jsme nastupovali zpět do autobusu. Byli to však sympaťáci, takže stačilo se trochu očistit, nasednout a vzhůru do francouzské rodiny!

Kašparová, Kaněrová, Kacetlová, Fiedlerová

Po prohlídce města Guérande následovala zastávka v přímořském letovisku Le Pornichet, kde si skupina společně užila prvních jarních paprsků slunce, oceánu, na břeh vyvržených mořských hvězdic, mušliček apod. (pozn. redakce) 

Autorský obsah tohoto webu smíte Šířit — kopírovat, distribuovat a sdělovat dílo veřejnosti za těchto podmínek: Uveďte autora — Máte povinnost uvést údaje o autorovi a tomto díle způsobem, který stanovil autor nebo poskytovatel licence (ne však tak, aby vznikl dojem, že podporují vás nebo způsob, jakým dílo užíváte).Neužívejte dílo komerčně — Toto dílo nesmíte využít pro komerční účely. Nezasahujte do díla — Toto dílo nesmíte pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo částečně v jiných dílech. Vždy uveďte prosím odkaz na původní zdroj vaší citace.

Informace o zpracování osobních údajů
Prohlášení o přístupnosti
Informace o přístupnosti

web www.gypce.cz byl založen 25. 3. 2001
© 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019

facelift blueTR (ver.69.0001) 2017
  • Josef Rak (webmaster)
  • Milan Volejník (editor)
Tento web je vytvářen pedagogy i studenty našeho gymnázia.

© Gymnázium, Pardubice, Dašická 1083, 530 03 Pardubice, Česká republika.

Kontakt:
  • telefon: 466 650 715
  • e-mail: info@gypce.cz
  • web: www.gypce.cz

Správa webu: Přihlásit se




Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.



Další informace zde.